the... na Czech Design Week 26
Když nad vašimi hlavami prší porcelán, nedíváte se jen na scénickou instalaci – díváte se na tisíce hodin posedlosti, pokusů a technologických slepých uliček. Než jsme stvořili tento kalíšek, prošli jsme si divokou cestou digitální alchymie. Stavěli jsme a upravovali vlastní 3D tiskárny, ohýbali algoritmy k nepoznání, kreslili stovky tvarových variací a prošli rukama desítky různých hlín – od hrubých kamenických mas až po rozmarné přírodní jíly. Hledali jsme svatý grál: materii, která se podřídí tiskové trysce, ale přitom neztratí svou duši.
Výsledkem je náš vlastní recept na porcelán. Směs upravená do posledního detailu tak, abychom dokázali vytisknout ten nejtenší, téměř průsvitný střep, jaký je na samotné hraně fyzikálních možností vůbec proveditelný.
Navrhování, experiment, grafika a keramické řemeslo. Propojování těchto světů je pro nás nekonečnou hrou, jejíž výsledek se jasně otiskuje do každého kusu z naší dílny. Cesta k této kolekci porcelánových kalíšků vedla skrze desítky materiálových zkoušek a nepovedených výpalů.
Právě zde se však ukazuje krása 3D tisku keramiky: nezdar nekončí v odpadu, hmota se dá znovu zrecyklovat a proces pokračuje dál. Naší největší výzvou bylo posunout tloušťku stěn až na absolutní minimum. Tekutá hmota je nesmírně živá – reaguje na okolní teplotu, rychlost pohybu trysky i drobné nuance v konzistenci. Tyto zdánlivé odchylky však nepotlačujeme. Naopak. Právě v nich nacházíme náš tvůrčí prostor.
Kolekce svým tvarem vzdává hold české klasice – ikonické skleněné „duritce“. Její známý kosočtvercový reliéf jsme však nepojali jako pouhý povrchový dekor. Přenesli jsme ho přímo do digitálního kódu a struktury materiálu, takže tvoří samotnou kostru a podstatu objektu. Skutečné kouzlo kalíšků ale z letmého pohledu nepoznáte. Odhalí se až ve chvíli, kdy jej vezmete do ruky a ucítíte jeho nečekanou lehkost, křehkost stěn a jemný rytmus tiskových vrstev.
Digitální tisk sice nabízí bezchybnou sériovost, my ale volíme jinou cestu. Proces záměrně nastavujeme tak, aby v něm zůstalo místo pro náhodu – pro drobnou deformaci nebo unikátní detail. Není to chyba, je to záměr. Chceme, aby každý kus v tomto porcelánovém dešti vyprávěl svůj vlastní příběh a nesl v sobě neopakovatelnou stopu okamžiku, kdy spatřil světlo světa.
